Roztroušená skleróza je onemocnění postihující centrální nervový systém. U každého mohou příznaky a průběh nemoci probíhat zcela odlišně, protože záleží na postižené oblasti mozku a míchy. Průběh je zcela nepředvídatelný – u někoho dochází k lehkým tělesným potížím a u někoho může dojít až k těžké  invaliditě.

Roztroušená skleróza napadá bílou hmotu mozku, ve které dochází k nervovým vzruchům ze smyslů  a ke svalům. Dochází k porušování a rozpadu myelinové pochvy, která izoluje a obaluje nervová vlákna  (axony). Místa, kde došlo k přerušení myelinové pochvy, se nazývají plaky. Myelin napomáhá přenášet  nervové impulsy. Pokud axony přijdou o část myelinové pochvy, vysílané impulsy nejsou správně  přenášeny, což má za následek příznaky roztroušené sklerózy. I když buňky CNS jsou schopné do jisté  míry myelinovou pochvu obnovit, vznikají na ní jizvy. Se zvyšováním počtu jizev jsou příznaky stále  výraznější a výraznější. Se zničením myelinové pochvy v některých případech souvisí úbytek nervových  vláken, označovaný jako axonální ztráta. Tato ztráta nahradit nelze. Šedá hmota, odpovědná za myšlení,  paměť a vědomí, nebývá napadena.

Roztroušená skleróza napadá lidi nejčastěji ve věku 20-40 let, tedy v produktivním věku; příčina dosud není známa, předpokládá se i virový podíl, avšak je zřejmé, že její vznik a rozvoj následuje obvykle po vleklé těžké zátěžové životní situaci, v níž se kombinují vlivy sociální, hmotné – existenční, fyzické a emoční, a to s velkou osobní odpovědností. Lék dosud není znám.  V České republice žije zhruba 10 000 lidí s touto nemocí.

Nemoc se projevuje v atakách (záchvatech). Slabost, únava, dvojité vidění, porucha vidění na jednom oku, poruchy čití na kůži končetin a trupu, svědění v obličeji, potíže při mluvení, pocity mravenčení, brnění, ztrnulosti, poruchy hybnosti končetin, ztráta kontroly nad končetinami, poruchy koordinace pohybů, závratě, třes, potíže se střevy, poruchy řízení močového měchýře. Mimo záchvaty může být  pacient zcela bez příznaků. Tato nemoc je pro postiženého velmi obtížná a nedostane-li se nemocnému  včasné diagnózy a léčby, může dojít až k trvalé invaliditě, bezmoci.

 

RS je léčitelná, není však vyléčitelná. Lze zpomalit či zastavit její rozvoj, je-li včas poskytnuta potřebná péče kombinující postupy medicínské, rehabilitační a psychologické. Mnozí nemocní se pak mohou vrátit do práce a žít plnohodnotný život, byť s nějakým omezením.

Možnosti pomoci: kromě medicínských je významný stravovací režim, fyzická rehabilitace, psychoterapie,  úprava denního režimu, životního stylu, pracovní zátěže.